Může prázdninová praxe ovlivnit studenta natolik, že mu předurčí jeho budoucí povolání? Vše záleží na prostředí a na lidech, s nimiž se během stáže setká. Jakub Vrba, původem ze Svitav, student pátého ročníku lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, si nemůže vynachválit novoměstskou nemocnici. Přirostla mu k srdci natolik, že se sem chce vrátit nastálo. „Zalíbilo se mi hlavně na urologickém oddělení. Měl jsem volné dva týdny a chtěl jsem novou motivaci ke studiu a zároveň se naučit něco nového. Tak jsem si domluvil praxi na urologii,“ vysvětluje Jakub Vrba.

Znal jste už tento obor z dřívějška?

Do této doby jsem o něm nic moc nevěděl. V létě jsem tady byl na praxi na chirurgii.  Můj otec je praktický lékař a poradil mi, abych si to udělal o něco pestřejší a vyzkoušel i další chirurgické obory.  Tak jsem zkusil urologii.

Čím vás tento obor tak okouzlil?

Hodně udělal zdejší kolektiv. Přijali mě velice dobře, a zaujalo mě i pestré množství výkonů, které lékaři na urologickém oddělení provádějí.

Je to motivace pro vaše budoucí povolání?

Určitě ano. A musím také dodat, že jsem se dostal ke spoustě zajímavých věcí i na zdejším chirurgickém a interním oddělení, které mě motivují k dalšímu studiu a budoucímu povolání lékaře.

Proč jste se vlastně rozhodl pro medicínu?

Celá naše rodina je „lékařská“. Lákaly mě přírodní vědy, ale nedokázal jsem si sám sebe představit jako biologa, chemika nebo fyzika. Všechny tyto obory mě bavily, ale nelákalo mě jejich úzké zaměření. Na medicíně se mi líbilo hlavně to, že všechny obory spojuje. Nezachází sice do hloubky, ale dává jejich komplexní obraz.

Když porovnáte novoměstskou nemocnici s jinými, jaké jsou její výhody a nevýhody?

Nemám moc zkušeností s nemocnicemi podobné velikosti, spíše s většími fakultními nemocnicemi, kam docházíme v rámci výuky. Problém je v tom, že studentů ve fakultních nemocnicích bývá mnoho, takže se nedostaneme k tolika věcem jako v menší nemocnici. Často to končí tím, že se s lékařem sice bavíme o problému, ale nevidíme ho v praxi. Vždy ovšem záleží na tom, na jaké pracoviště, a ke kterému lékaři se dostaneme. Nelze tvrdit, že ve velké nemocnici se medici nikdy k ničemu nedostanou a v malé ano. Vše to záleží na lidech a ti jsou v novoměstské nemocnici velice vstřícní.

Takže by se dalo říct, že menší, „rodinné“ nemocnice, jako je ta novoměstská, přinášejí medikům více?

Určitě ano. Strávil jsem tu už delší dobu a mnohem více jsem se zde naučil. Lékaři se mi věnovali individuálně a ukázali mi větší množství zákroků než na běžné výuce. Byl jsem tu v bližším kontaktu s pacienty a zdravotním personálem.

Zvažujete i variantu, že byste po ukončení studia nastoupil do novoměstské nemocnice natrvalo? Uvažoval jste někdy nad prací v zahraničí?

Jsem spokojený v novoměstské nemocnici a zvažuji, že bych zde po studiu nastoupil.  Nejsem ten typ, co by mířil do zahraničí. Rád cestuji a rád se někam podívám, ale představa, že bych žil a pracoval někde daleko v cizině, mě neláká. Navíc se mi líbí rodinné prostředí menší nemocnice, kde má člověk k lidem blíž.

Říkal jste, že jste ze Svitav. Jak se vám líbí na Vysočině?

Vysočina mi učarovala. Moc se mi líbí každodenní cesty do novoměstské nemocnice, které mají své velké kouzlo.

                                                                                                                                                                                                                  Helena Zelená Křížová