„Bylo mi resekováno střevo, na oddělení ARO jsem v umělém spánku ležel měsíc. Měl jsem otevřenou ránu a vedle stomii. Cesta k uzdravení byla velmi dlouhá, dá se říct, že jsem ožil až na chirurgickém oddělení, kam za mnou chodila stomická sestřička. Bylo skvělé, jak mi hned od začátku pomáhala. A taky mě připravovala na to, abych vše zvládl i po propuštění doma. Toho jsem se velmi bál. Stomická sestřička mě ale podporovala fyzicky i psychicky,“ začíná vyprávět svůj příběh jeden z pacientů, který strávil dlouhou dobu v novoměstské nemocnici a docházel do stomické poradny, Marek Lenc.

Právě návrat domů v něm vzbuzoval panickou hrůzu. V nemocnici byl v péči zdravotníků. Přechod do běžného života si neuměl představit. Žít se stomií se musí pacient naučit. Musí upravit své návyky, vybrat si správné oblečení, hlídat si jídelníček. „V nemocnici jsem byl poměrně dlouho, byla to tu pro mě druhá rodina. Jít domů jsem se bál. Stomická sestřička mi dodávala odvahu a sebejistotu. Učila mě, jak se stomií žít. Jak zacházet s pomůckami. A byla mi i přítelem na telefonu,“ chválí stomickou sestřičku z chirurgického oddělení novoměstské nemocnice Danu Vrbeckou Marek Lenc.

Zrození stomické poradny

Život se stomií neboli vývodem není úplně jednoduchý, ale dá se zvládnout. Člověk musí počítat s určitým omezením, to ale není takové, aby nemohl žít plnohodnotný život. Dana Vrbecká stála u zrodu stomické poradny, která v novoměstské nemocnici před devíti lety vznikla. „Byla jsem původně sálovou sestrou, ale musela jsem ze zdravotních důvodů změnit místo. Byla mi nabídnuta funkce staniční sestry na chirurgickém oddělení 1. K tomu patřila i práce s pacienty se stomií. Musela jsem absolvovat nejrůznější semináře, vzdělávací akce a praktické nácviky,“ popisuje počátky své stomické praxe Dana Vrbecká.

Stomická poradna je umístěna ve specializované ambulanci na chirurgickém oddělení. Tam v odpoledních hodinách každé úterý po telefonické domluvě předává Dana Vrbecká rady a zkušenosti stomikům. „Chodí za mnou nejen pacienti z našeho oddělení, ale i z jiných zdravotnických zařízení. Probíráme nastavení výživy, životní styl, změnu pomůcek, řešíme komplikace v souvislosti se stomií,“ vysvětluje sestřička.

Práce se stomiky ji natolik zaujala, že se stala i členem týmu pro vývoj stomických pomůcek. Může tak své bohaté zkušenosti zúročit a předávat dál. Kromě toho navštěvuje pravidelně nejrůznější semináře a také jezdí na sraz stomiků. „Čerpám tam nové informace. Vzájemné rozhovory mě inspirují, navádí mě často na řešení, která by mě asi vůbec nenapadla,“ pochvaluje si kontakty s pacienty i odborníky Dana Vrbecká, která pak své poznatky zúročí nejen ve stomické poradně, ale předává je i dalším zdravotním sestřičkám, jež školí v této problematice.

Stomie se netýká pouze starších pacientů, ale i těch mladších. To je i případ Jaroslava Huláka, který se dlouhodobě potýkal s Crohnovou nemocí. Po operaci střev a biologické léčbě začal mít problémy s konečníkem. Jeho potíže došly až tak daleko, že mu lékaři museli provést umělý vývod. „Já jsem do stomické poradny novoměstské nemocnice přišel poté, co mi v podstatě odmítli pomoci v jedné z větších nemocnic. Neměli na mě prostě čas, ale já jsem pomoc se stomií potřeboval okamžitě,“ líčí Jaroslav Hulák, pacient, který dnes se stomií vede plnohodnotný život, je tatínkem dvou malých dětí, sportuje a na němž v běžném kontaktu jeho zdravotní postižení nikdo ani nepozná.

„Měl jsem velké zdravotní problémy a stomie byla jediné řešení. Začátek byl velmi těžký, člověk spoustu věcí vůbec netuší. Bojí se, že to nebude držet, že nebude mít dost pomůcek. A když pak přijde ještě nějaký akutní problém, potřebujete znovu pomoc zdravotníků. To se mi také stalo. Ale v nemocnici, kde mě operovali, mi nepomohli. Prý nejsem objednaný a vezmou mě až za dva měsíce. Naštěstí mi známí poradili, že je v novoměstské nemocnici stomická sestřička. Ta mi opravdu pomohla, její přístup byl a stále je skvělý. Vždycky mi poradila,“ nedá na Danu Vrbeckou dopustit Jaroslav Hulák.

Příběhy, které se vryjí hluboko

Ne každý příběh má ale dobrý konec. „Dodnes mám husí kůži, když si vzpomenu na jednu pacientku, jež do stomické poradny docházela se svou dcerou, která tehdy chodila do první třídy. Holčička vždycky docházela s maminkou a byla velice šikovná, uměla mamince pomoci s ošetřením. Maminka byla bohužel onkologická pacientka a léčbu nakonec nezvládla. Její konec mi přišel oznámit společně s dcerou tatínek. Hodně dlouho jsem se s tím smiřovala. Život ale už je takový,“ míní Dana Vrbecká.

Vzpomíná také na dalšího pacienta, který měl jen jednu ruku. Pro stomickou sestřičku to byla velká výzva. „Byl velký problém najít stomický sáček a další příslušenství. Takové, aby ho mohl obsluhovat pouze jednou rukou. Trénovala jsem to na sobě i na pacientovi. Hodně nám pomáhala i jeho maminka. Nakonec si stomii dokázal ošetřit sám, bez pomoci druhých. Tento pacient měl nakonec to štěstí, že měl vývod pouze dočasný. Pokaždé, když se potkáme, na to vzpomínáme,“ usmívá se stomická sestřička.

Dana Vrbecká se u každého pacienta snaží o individuální přístup. I na dovolenou si s sebou bere tašku katalogů se stomickými pomůckami. „To abych mohla reagovat při akutních potížích. Jsem pro ně na telefonu i na e-mailu. Od roku 2017 mi prošlo rukama přes tři sta pacientů,“ bilancuje Dana Vrbecká.

Jak uvádí, ne u každého pacienta je vývod trvalý. „Z mého pohledu je důležité, aby byla u pacienta stomie založená na správném místě. O to jednodušší je pak ošetření. Nejen pro pacienta, ale i pro personál. Celá edukace pacienta s vývodem střeva je velmi časově náročná. Oceněním pro mě je schopnost pacienta a jeho rodiny naučit se samostatně pečovat o stomii a pokud možno začlenit se do běžného života,“ konstatuje stomická sestřička.

Stomie je vyvedení střeva na povrch těla. K tomuto řešení se přistupuje při závažných onemocněních, například onkologických nebo při Crohnově chorobě. Stomie může být trvalá nebo dočasná, kdy po vyléčení základního onemocnění se střevo vrátí do dutiny břišní.